Sarcastic Applejack

19. července 2016 v 15:15 | Nightmare |  Ponypasta
Konečně jsem našla nějakou Ponypastu o Applejack c:
Musím uznat, že je jich vcelku málo, znám jen dvě ._.


Byl to krásný den. Slunce na nebi již zapadalo, zbarvujíc dříve nebeskou modř do luxusní karmínové, fialové a zlaté. Ptáci se tiše třepotali ve svých hnízdech. Cutie Mark Crusaders se zrovna vracely ze školy, a když si tři klisničky zpívaly a hrály, ve vzduchu nastal příšerný a děsivý pocit.

Applejack, která se spíše cítila vyčerpaná z práce, odpočívala vedle bílého plotu. Měkká tráva jí přejížděla a lechtala ji na srsti, která byla navlhlá potem. Naštěstí, západ s sebou přinesl krásný jemný vánek, který společně s šustěním listí unavenou kobylku ochladil.

A přesto, na zdánlivě perfektní den, se něco strašlivě pokazilo.


Oranžový cowpony pohlédl na svého bratra, který se opřel o dveře stodoly. Jeho oranžová hříva sebou šlehala v poryvech větru. Hřebec, navzdory horku, stále nosil jeho těžký kožený popruh.

Nechala své oční víčka pomalu klesnout dolů, když slyšela otevírání dveří od stodoly. Macintosh nechal dokončování čištění stodoly a uspořádávání některých nástrojů. Applejack vždy myslela, že se její bratr přepracovává, ale když mu to říkala, nikdy s tím nesouhlasil a odpálkoval ji jako malou blechu.

Applejackiny myšlenky se stávaly menšími a tiššími. Černá nicota spánku ji celou pohltila. Kobylka cítila, jak její tělo ochabnulo a znecitlivělo. Chladný vánek ji vtáhl do pohodlného spánku, který ovlivnil její zaměstnanou mysl i tělo.

AJ byla těžký spáč, jak by řekla babička Granny. Dokonce, když se tudy jednou přehnal hurikán a všichni poníci se schovali do sklepa, kdo to všechno prospal? - Malá kobylka jménem Applejack, no samozřejmě!

"Ta zatracená malá kobylka může prospat vše!" říkala babička Granny.

Praskavý zvuk se odrazil od oblohy, hned jak udeřil silný blesk, což vylekalo farmářkého ponyho. Vítr vířil a kusy ledové látky začaly klesat zeshora. Překvapivě chladný déšť rychle padal ze zamračené oblohy.

"Co to sakra?"

Zmatená klisna omámeně vstala a zaklonila hlavu, pozorujíc oblohu. Spala jen čtyři minuty. Zmateně se otočila a tryskovala do stodoly s čerstvým blátem, které lpělo na jejích kopytech. Když se ve spěchu přiblížila ke dveřím stodoly, svalnatý červený hřebec zrovna vybýhal ven a skoro ji porazil.

Podlahové desky zaskřípaly pod jeho mocným a těžkým tělem. Applejack se na něj podívala a on jí vrátil překvapivě zběsilý pohled. AJ se otočila na kopytě a uháněla v opačném směru společně s hřebcem po jejím boku. Jejich babička jim vyprávěla příběhy o výsledcích počasí, jako je tohle, a jak to jako malá klisnička přežila, ale Applejack to nikdy sama nezažila. Tohle počasí mohlo znamenat jen jednu věc - tornádo. Granny Smith jim řekla, že známky jsou déšť a silný vítr. A tohle tomu sedělo.

Big Macintosh si musel myslet to samé.

"Myslíš, že je to větrnej vír?" zeptala se a starosti ji ohromovaly.

"Eeyup!"

Děs se zmocnil její mysli a přinutil ji zrychlit běh jejích otupělých nohou. Bolela ji kopyta, hlava jí třeštila a její srdce bylo zahaleno úzkostmi a obavami. Pálely ji boky a z jejího krku cákala voda. Byla většina z toho pot nebo dešťová voda?

Hlavní myšlenku, která jí sevřela duši a roztrhla srdce na dvě části, bylo snadné uhádnout; Applebloom. Najednou si uvědomila, jak tvrdě dřela, aby dostala do plic kyslík, když slyšela její hlasité bolestivé sípání. Stejně tak se jí nepovedlo realizovat zvuky vyzařující z bouře.

Hrom téměř vteřinu po blesku udeřil a vítr se skřípěním hlasitě sténal. Její kopyta začala těžknout, když se na ně lepilo těžké bláto. Hříva i ocas, které nosila spletené, se již rozpustili. Její srst byla těžce promočená a déšt stále prudce padal, znějíc podobně jako prskání rozpáleného oleje na pánvi.

Pomalu se začínala soustředit na její okolí. Big Macintosh cválal dále kupředu. Applejack registrovala tolik věcí, kolik je jich možno zaznamenat v hlavě najednou. Blížili se ke vchodu do sadů, obloha byla šedá a extrémně zahalená, kořeny jabloní sotva držely v zemi.

Přeskočili plot a Applejack uklouzla na mokré trávě. Nekontrolovatelně se zachvěla. Slyšela právě něco jako zvuk vlaku? Hlasitý, vířívý zvuk prorazil vzduch.

"Ne, ne, ne, ne!"

Oči a plíce měla v jednom ohni. Klisna otočila hlavu na stranu s intenzivní sílou.

"Kobylky!" křičela jejím chraplavým hlasem. Dvě postavy se vynořily zpoza stromu, za nimi kapala dešťová voda s bahnem. Dva dospělí poníci mohly slyšet chraplavé a vyděšené hříběcí volání. Chvíli trvalo, než pochopili, o koho se jedná. Bahno s nečistotami pokrývalo jejich promočená těla. AJ rychle poznala, že pegas je Scootaloo, když se její křídla stala viditelnýma. Sweetie Belle za ní pomalu docválala.

"Kde je Applebloom?" vykřikla Applejack. Malá vyčerpaná hříbata se na ni podívala ustaranýma očima. Po několika momentech, co jí krev pulzovala v uších, byla utlumena větrem a hučením v dálce. Oranžová klisna viděla mraky, které se stáčely do trychtýře. Vytryskovala kupředu, její kopyta dopadala na trávu, kde neustále hrozilo, že uklouzne a pravděpodobně padne na hubu.

"Kde byly klisničky, když jsem spala?" Uběhlo několik tichých chvílích v její hlavě, dokud si nevzpomenula. "Granny Smith se nabídla, že na ně bude v sadu dávat pozor! Chrání moji sestru? Je v pořádku?"

Udeřil hlasitý hrom a vítr se stával silnějším a hlasitějším. Mraky začínaly proudit a natahovat se k zemi, aby se jí dotkly, jako hříbě, které natahuje kopyta k teplé, měkké tváři své matky. Tohle "hříbě" nicméně chtělo přinést jen zkázu a chaos. Když vítr nabral ještě větší rychlost, zem se začala třást a chvět.

Každý náraz jejího kopyta na zem se zdál, že mizí ve zvucích přicházejícího tornáda. Srdce jí bušilo a úzkost přemohla její nadějné myšlenky. Údery jejích kopyt se zdály těžší a zbývající čas prostě plynul dál a dál. Stromy padaly a ona se jim musela buď vyhýbat, nebo přes ně skákat.

Pod jedním konkrétním stromem spatřila postavu. Malé a bledé tělo, které bylo tak moc křehké. Tak malé, tak dokonale postavené tam, kde bylo, nenabírajíc jediný nádech. Applejack cítila, jak její srdce vynechlo několik úderů a její svět se zřítil do děsivé skutečnosti. Její kopyta byla necitlivá a mysl prázdná a bezohledná, blokujíc vše, co by jí bránilo zaměřit se na to nehybné tělo. Její oči ji pálily, když dorazila ke spadenému stromu. Plakala? Ve skutečnosti ano, upírala pohled na sladkou klisničku uvězněnou mezi stromem a mokrou zemí. Naříkala po dobu několika sekund, když umístila kopyto na krudník jejího žlutého sourozence, hledajíc tep, puls, cokoliv. Necítila nic jiného než její trápení. Pony se zhroutil na kluzkou mokrou trávu, když v zoufalství opakovaně křičela jméno Applebloom.

Plakala v dešti a mraky téměř dosahovaly země. Applejack slyšela bručení a sténání zpoza padlého stromu a její svět se na krátkou dobu zastavil. Slyšela zapraskání starých kostí a viděla, jak se na opačném konci objevila hlava.

"Granny Smith?" zeptala se. Applejack předpokládala, že by mohla mít jen halucinace, ale ne. Nahrbená a téměř starověká klisna se pokusila vstát na její vratké nohy. Applejack ukázala na její sestru uvězněnou pod stromem. Granny Smith v úzkosti zavrtěla hlavou. Zvuk podobný vlaku vřískal z mraků, které byly jen kousek od dosažení trávy.

AJ spěchala na babiččinu stranu a pomohla jí přecválat na druhou stranu sadu. Modlila se, aby Big Macintosh dovedl Scootaloo se Sweetie Belle do sklepa. Její mysl závodila se strachem, depresí a zmateností.

"Proč se tohle stalo? Proč ze všech poníků zrovna Applebloom?"

Kulhající starý pony držel krok překvapivě dobře, společně se dostali do sklepa dříve, než se tornádo dotklo země. Děšť bušil na dřevěné dveře, když je vyčerpaní poníci zavřeli. Big Macintosh držel lucernu v zadním levém rohu sklepa, osvěcujíc betonové zdi. Sweetie Belle a Scootaloo seděly v pevném objetí a spaly navzdory hlasitému dešti a hrozícímu nebezpečí. Dlouhý cval z daleka až do sadů je musel unavit. Při zpětném pohledu na Big Macintoshe viděla jeho výraz, který byl plný strachu a dychtivosti po tom, aby se dozvěděl, co se stalo s jeho mladší sestřičkou. Applejack na něj jen smutně zavrtěla hlavou, její srdce ji bolelo a v kaskádě emocí jí z očí vytryskly slzy. Její malá sestřička byla pryč, ne na nějaký čas, ale nenávratně pryč.

Poníci Equestrie zřídka kdy přemýšleli nad posmrtným životem, protože to přinášelo konflikty v perspektivech. Applejack nad tím nerada přemýšlela hlavně proto, že ji to děsilo. Vypaří se její duše do černé, prázdné propasti, kde nejsou žádné hlasy ani život? Nebo spíše, je tam nějaká říše, která je mnohem krásnější než ta, ve které žila doteď? Civilizace poníků snila o dosažení dokonalosti, ale vše s duší, nebo dokonce i srdcem bude prostě zpackáno. Bylo nebe jedna z možností? Může pony skutečně žít ve světě s dokonalou harmonií a soucitem? Tam, kde nejsou žádné nedorozumění nebo konflikty mezi skutečnými nepřáteli a nejlepšími přáteli? Applejack si to nemyslela. Dokonce i každý pony, který snil o vraždě a brutálním masakru, je teď mrtvý. Dokonalý svět neexistoval. Pokud by byli pryč, samozřejmě by byl svět alespoň o trochu čistější a zdravější. Její myšlenky se míchaly dohromady. Nic jí již nedávalo smysl, koneckonců byla Applebloom jen hříbě. Nezasloužila si tenhle osud! Měla dostat její Cutie Mark a dokončit školu. Strávit čas s jejími kamarády, najít nějakého speciálního ponyho, najít kariéru, mít rodinu. A zestárnout, obklopena její milující rodinou. Takhle to nemělo skončit.

Když se její mysl navrátila do reality, zjistila, že tiše vzlykala na podlaze. Její oči a plíce pálily a každý sval v jejím těle bolel. Začala hystericky kašlat, lapala po dechu a bídně sípat na chladné podlaze. Stejně tak, jako naříkala, se poslintala. Big Mac jí přišel na pomoc, ale mandarinová klisna již ztratila vědomí a cítila, jak její tělo ztrácí mysl a veškerý smysl pro realitu.

***

Vír nezašel příliš daleko. Nedotkl se ani jednoho domu nebo stodly, ale příběh jablkového pole byl zcela jiný. Stromy popadaly jeden přes druhý, blokujíc to, co kdysi byly cesty. Už uplynuly dva dny od incidentu s tornádem. Pegasové přinesli Applebloomino zlámané tělo do nemocnice, hned poté, co je vyprostili z padlého stromu. Její tělo bylo velmi rozdrcené a jedině rakev mohla ukázat na jejím pohřbu její tvář. Šok a smutek byl prokřehlý po celodenním pláči, ale jizva po ztrátě její drahé malé sestřičky věčně zůstala na jejím srdci.

Big Macintosh doslova propracoval deprese. Vyčistil cesty a předčasně tahal vagóny, které byly zatíženy pozůstatky po tornádu. Applejack mu pomáhala zvedáním menších větví a listím. Granny Smith jednoduše nebyla svá. Postarší klisna zůstávala doma, sedávala v houpacím křesle a mumlala slova, která byla srozumitelná jen pro ni.

Bylo to ráno pohřbu a deprese zachvátila rodeového ponyho. Applejack potřebovala najít fotky Applebloom, takže prohledala celý dům, aby našla alespoň nějaké rodinné album. Prohledala šuplík po šuplíku, až našla velké desky s černým koženým potahem. "The Apples" bylo vyryto kopytem na vrchu a uprostřed bylo jedno velké jablko.

Opatrně otevřela album a začala číst malé pasáže, které byly proloženy obrázky. Byla tam celá Apple Family, není divu, byla tak obrovská. Uběhlo deset minut a ona konečně našla roztomilé fotografie s mladou Granny, Big Macintoshem a i s ní samotnou. Poté našla Babs Seed s Applebloom. AJ si povzdechla, vybrala několik snímků z alba a poskládala je do malého stohu. V momentě, kdy se chystala umístit staré album zpět, spatřila další tlustou knihu.

Opatrně vytáhla knihu zpod několika menších knih. Neměla nápis, ale v blízkosti středu knihy byla umístěna sametová záložka. Kniha byla asi tři palce tlustá a se stejnou velikostí jako předchozí. Naslouchala krycí bolesti, když otevírala knihu. V šoku zírala na první stránku.

"Granny Smith's Private Journal"

Zvědavost převzala místo racionálního myšlení oranžového ponyho a začala číst zápisi její prababičky. O hodinu později došla k sametové záložce. Stránka byla datována na dva dny po dni té nehody. Vzrušení ji přinutilo rychle číst, sotva pochopila slova před ní. Klisna prakticky četla skluzem, až narazila na určitý bod, představujíc si její hlas, který vyprávěl;

"Cválaly jsme tak rychle, jak jsme jen mohly. Stromy padaly všude možně a já jí řekla, že musíme jít rychleji, ale ona byla tak slabá a křehká a... Ach, tak vyděšená! Stále jsme utíkaly a ona uklouzla na mokré trávě. Nezastavila jsem se. Pořád jsem běžela v naději, že se postaví a dožene mne, ale ona to neudělala. Prostě nemohla. Otočila jsem se a viděla strom, jak se vznášel nad ní, začínajíc se ohýbat a kroutit ve větru. Ozvalo se ohromné zapraskání a já sledovala, jak spadnul k zemi. Měla jsem k ní běžet, ale nebyla jsem připravená zemřít. Věděla jsem, že kdybych k ní spěchala, mohl by to být následek mojí smrti. A já prostě odmítala přijmout tenhle osud. Je mi to líto, Applebloom. Je mi to tak moc líto."

Nemohla dokončit čtení.

Applejack zamítla žádost jejích očí, aby mohly uvolnit více slz a smutku. Nechtěla plakat. Applejack pohřbila její bolest a muka hluboko uvnitř sebe. Zatlačila je do spodní části jejího srdce. Na jejich místo nechala nastoupit hněv. Její mysl vířila způsoby, jak ji potrestat nebo ji přimět, aby přiznala pravdu, ale to bylo rychle přerušeno zvukem těžkých kopyt dopadajících na podlahu.

"Je čas, ne?" podařilo se jí vyslovit otázku, aniž by šlo z jejího hlasu cokoli poznat.

"Eeyup."

*
*
*

Applejack se zastavila a zuřivě mlátila hlavou. Hlas v její hlavě ji prosil, aby prostě jen brečela a nechala její zármutek odejít, ale ona měla jiné plány. Plány pro její hněv a zoufalství. Oranžová klisna se ze všech sil snažila věnovat ceremoniálu, který byl téměř dokončen. Její mysl se ale točila kolem myšlenek a způsobů, jak by mohla pomstít sestru. Žádný z nich se nezdál dost dobrý. Co by mohla udělat, aby Granny ukázala bolest, kterou si procházela kvůli jejímu sobectví? Jak jí mohla ukázat, co Applebloom musela cítit, když dala přednost svému životu nad Applebloominým?

Uvažovala nad spálením deníku, který psala tak moc dlouho, ale to nebylo dostatečné. Musel to být něco, co pro ni bylo tak moc důležité, že by to upřednostnila před ostatními. Najednou pochopila, jak její babičku potrestat. Vzhledem k tomu, že nechránila jejího malého sourozence a myslela, že její starobylá duše je důležitější než duše její sestry, jí vezme život. Bude to pomalé a bolestivé, stejně jako Applebloomina nešťastná smrt.

Zavrtěla hlavou a znovu se zaměřila na pohřeb. Navzdory smutku, který všichni cítili, byl slunečný den. Celá rodina se shromáždila s mrzutými tvářemi a černými šaty, klobouky a (pro hřebce) černými obleky. Nádherné květiny pokryly černou rakev, která byla nyní uzavřena. Pohřební poníci uložili rakev do hrobu a AJ se přinutila, aby zavřela oči. Nemohla se na to dívat.

Konečně pohřeb skončil a rodina Applů odešla. Když vrhla pohled přes rameno na hrob svého sourozence, spatřila tři známé klisničky. Bílý jednorožec objímal pegase s fialovou hřívou a oranžovým tělem a obě vzlykaly. Dívala se, jak jim po tvářích stékají slzy. Seděly na okraji hrobu, kde zůstala ještě nějaká tráva, nicméně jeden pony stál uprostřed půdy. Hříbě neplakalo, ale jeho tvář byla plná žalu a bolesti, to Applejack mohla vidět i z její pozice.

"Pomstím váš zármutek, Sweetie Belle, Scootaloo a Babs Seed. Přísahám."

Melancholický povzdech jí otřásl až do hloby těla. Tohle všechno způsobila Granny Smith - každou slzu, každé zlomené srdce, každý obličej zmrzačený melancholií. Cítila lítost nebo ne? Byla vůbec zahanbená za vlastní neochotu bránit její pravnučku? Ano, je pravda, že i ona byla zasažena zármutkem ze ztráty klisničky, ale bylo jí to opravdu líto? Ano, psala ve svém deníku, že ano, ale možná je to to, co chtěla, aby si každý pony myslel! Koneckonců je lhář! Řekla Big Macintoshovi a Applejack, že to byla nehoda! Mandarinový pony si byl jistý, že je zrádná a nedá se jí věřit. Lháři se nedá věřit. Ale důvěra je stejně důležitá jako podstivost. Nejste-li upřímný a pravdivý, je třeba vás eliminovat.

Applejack se poměrně rychle vrátila zpět do reality. Zdálo se, jako by její myšlenky zabraly tolik času, ale došla k poznání, že se ocitla v přední části jejího domova. Její nohy věděly, co se děje, a tak vykonaly práci za ni. Opět se ujaly vedení a donesly ponyho do jeho pokoje. Najednou se stávala ještě více vědomou, svalila se na postel a pomale usínala, dovolujíc jediné slze vyklouznout z jejího oka a padnout na polštář.

*
*
*

Druhý den ráno postupovala pomalu a den poté to bylo stejným způsobem. Týden uběhl velmi rychle a ona cítila, že dosáhla nejvyššího bodu hněvu. Měla nepříjemný postoj vůči každému ponymu, a to včetně svých přátel, kteří ji navštěvovali. Rainbow Dash s Rarity během návštěv nic neřekly, s ohledem na jejich sestry, které přežily, to bylo moudré rozhodnutí. Obvykle sledovaly ostatní, jak se ji snažili utěšit, ale nikdy se jim nepovedlo překonat její nenávist. Nebyli si vědomi její nenávisti a zlověstných myšlenek na pomstu, které měla v plánu.

Applejack seděla u vchodu do sadů, vzpomínajíc na její malou sestru. Už necítila bolest, jen spalující nenávist vůče její babičce. Plála tak intenzivně a vášnivě a sama přišla na to, že touží po pomstě jako nikdy předtím. Přemýšlela nad jejím propracovaným plánem a eliminovala všechny možnosti jeho plnění. Místo toho přistoupila k jednoduchámu plánu. Klisna ztěžka polkla a klusala ke svému domovu, hledajíc tu hromadu hnoje, která zradila svou rodinu.

Zjistila, že Granny zrovna psala do svého deníku. Jak mohla Applejack zaznamenat existenci deníku teprve nedávno? Nebyla si úplně jistá. Přistoupila k ní a plánovala, co jí krátce řekne.

"Babi, na voze je rozbité kolo. Myslím, že by jsi se na to měla jít podívat dříve, než s tím něco udělám." Její babička kývla, strčila knihu do šuplíku a běžela za její vnučkou. Vedla ji do stodoly, přičemž si v duchu rychle uvědomila, že v sadech byl Big Macintosh. Ze zvyku otevřela dveře pro starou klisnu a pomale je zavřela. Stiskla zámek a srdce se jí prudce rozbušilo.

"Tak, kde je to rozbitý kolo, o kterým's mluvila?" zeptala se zelená klisna a otočila se směrem k Applejack, mírně zmatená. Lucerna visela ze stropu, osvětlujíc stodolu tak, jak jen mohla. Applejack cítila dunění v krku, když se začala smát. Cítila se tak úžasně, protože věděla, že brzy pomstí její sestru a pomůže odstranit lháře ze světa. Zlí poníci musejí být odstraněni, nebo bude více nevinných poníků, jako byla Aplebloom, trpět.

"Nikde, babičko," odpověděla a její tmavý obrys se rýsoval ve stínech.

Granny byla zaskočena, "To znamená, žes' mi lhala, že jo?"

"Ale proboha, ne, já jsem jen začla bejt... Sarkastická.... Jo, to je ono, sarkastická...."

Granny Smith začala couvat, když uslyšela její smích, který se stával více a více maniačtějším a hlasitějším.

"Babi, udělalas' špatnou věc. 'Seš lhář a lhářům nelze věřit."

"N-ne, Applejack, srdíčko, já-"

"Zradilas nás! Jak se opovažuješ říkat mi srdíčko! Musíš být odstraněna! Seš zrůda a se zrůdama se takhle má zacházet!"

Zelená klisna zjistila, že narazila na zeď a duševně nemocná klisna se k ní přibližovala. Zlý úsměv se rýsoval na jejích oranžových rtech a její zuby byly sotva viditelné v tlumeném světle. Skoro to připmínalo srpek měsíce s jeho dokonalými křivkami. Applejack se rozhlédla, hledajíc zbraň. Všimla si, že v zadním pravém rohu jsou nově leštěné a vyčištěné vidle. Granny viděla, kam směřuje pohled její vnučky, a okamžitě se tam přesunula v naději, že by se ubránila před svou pomstychtivou vnučkou.

Samozřejmě to bylo k ničemu. Každou sekundou zpomalovala a než to postřehla, ozval se hlasitý zvuk prasknutí a něčeho tekoucího. Křičela bolestí, když byla tlačena proti zdi a vidle se zabodly do jejího břicha. Jekot bolesti se rozhléhal po celé stodole. Vzlykala. Bolest byla prostě nesnesitelná. Cítila, jako by její žaludek s vnitřnostmi probodalo tisíc jehel, když se maso začalo trhat, mahagonově zbarvená krev prosakovala ven z jejího těla a několik kusů masa padlo na zem.

Vidle uvázly v polovině jejího těla, stále se nedotkly kosti. Nicméně... Bolest byla stále nesnesitelná a ona ze sebe vyrazila další pronikavé výkřiky. Applejack viděla příležitost, jak ji přimět, aby trpěla ještě víc, a okamžitě na vidle nadšeně skočila. Stáhla vidle na pravou stranu, zatímco ještě více tlačila na zemědělské nářadí. Zelená klisna stále naříkala, když trhla s vidlemi dopředu, bezmocná a neschopná jakéhokoli pohybu až na pohyby úst a hrdla, když se svíjela a její vnitřnosti byly v jednom ohni.

Pokračovala v jejím bolestivém vzdouvání a nářku. Její hruď se zvedla a zase rychle klesla, celá stodola intevzivně voněla po železu. Mentálně labilní pony tlačil vší jeho ohromnou silou a tlačil zbraň do její páteře, což způsobilo ještě více nepříjemných a hlasitých skřeků. Se samolibým úsměvem se začala smát ještě více, když se stodolou rozléhalo bolestné sténání a vyděšené vytí její babičky.

Znovu se chopila příležitosti, aby způsobila ještě větší mučení a intenzivnější bolest. Vytáhla vidle, s čímž vytáhla i několik částí střev a neidentifikovatelných částí orgánů ven. Krev vytryskla z obrovské rány a její zelená srst teď měla barvu krve okolo. Ošklivá rána ji donutila vychrlit krev s groteskní kapalinou. Senior se začal chvět a zdálo se, že už nastal její čas.

Applejack chvíli přemýšlela. Tenhle pony, pokud se odvážíte mu tak říkat, i přesto, že je nyní z části rozdrcený, jak mentálně, tak psychicky i fyzicky, zabil Applebloom. V Equestrii nebyl žádný dostatečný trest smrti pro poníky, jako je ona, takže to Applejack vzala do vlastních kopyt a zbaví svět špatných poníků. Granny Smith je jen shnilé jablko, které rozmáčklo svěží čisté jablko pod ní a nemůže zůstat nepotrestáno. Byla manipulativní lhář a ona byla sadistická. Zlí poníci musejí být odsouzeni k smrti.

Oranžová klisna stála a pozorovala její tělo, ze kterého prchal život. Zvažovala jiné způsoby, kterými by ji mohla mučit, a rozhodovala o tom, jaké z nich by jí způsobily největší utrpení a mučivou bolest. Rychle se rozhodla, když se hnijící a vrásčitá klisna schoulila do zdánlivě nepříjemné polohy. Ovšem, že bolestivé rázové vlny se šiřily z velké rány, což skrývalo nepohodlí.

Pečlivě zaměřila, plně rozhodnutá trápit její lebku. Tvrdě zarazila vidle do lebky, její mozek se rozprskl ve shlucích. Krev s výkřiky obklopila Applejackiin svět. S hrozivým smíchem si všimla její práce. Granny se zhroutila k zemi kvůli AJiné vynaložené síle na vidle, které nabodly její lebku. Kovová vidlice stála rovně nahoru, když AJ zasadila ránu do jejího mozku. Krev unikala z jejího těla a její ústa byla dokořán, vytékal z nich malý pramínek krve.

Tohle bylo její nádherné mistrovské dílo. Lhář byl navždy odstraněn ze světa. Začala se smát při pohledu na mrtvolu a naléhat, že si tohle její babička zasloužila. Její oči se zvětšili a její zorničky se naopak zmenšily, když její šílený smích zesílil. Její kopyta byla pokryta krví, a když otočila se, aby se podívala na svůj zadek, krev z nich kapala dolů.

"Objevila jsem znovu mé pravé já. Budu ničit veškeré lháře, kteří mi vstoupí do cesty. Budu s nimi zacházet se stejnou brutalitou, kterou vypustili do tohoto světa, a tohle neporuším. Tohle je pro tebe, Applebloom! Miluju tě! Ty jsi mým symbolem pravdy, ztělesnění a duch, kterého budu pomstívat, dokud můj život nebude u konce!"

Poté napsala jednoduché, ale smysluplné slovíčko nad její Cutie Mark. Nyní věřila, že poctivost bude jejím talentem společně s jablkem. Legrační, jak se obě slova doplňují a popisují její duši.

***

Netrvalo dlouho, než si Big Mac uvědomil, že se něco děje. Hřebec viděl změnu mezi AJ a Granny, ale nevěděl, že by to mohlo dojít až tak daleko. Ne, rodinný smutek nebyl to, co měl na mysli. Stál u dveří do stodoly, dívajíc se na scénu, která mu připadala jako něco, co slyšel v hororovém příběhu, ale nebyla to skutečnost.
Ovšem tohle byla. Zíral na jeho vlastní sestru a babičku, jak jsou obě polité krví.

Zpočátku si nebyl jistý, co má dělat. Co by mohl? Jeho sestra byla zřejmě šílená, ale on prostě nemohl ztratit další sestru. Chvíli mu trvalo, než se začal soustředit na Granny, která byla vditelně v bezvědomí a nasáklá krví. Krev se zbarvila do hnědo-červené barvy, což znamenalo, že už se to stalo před nějakou chvílí.

Byla mrtvá?

Big Macintosh se zachvěl při pohledu, který byl před ním, a stěží mohl držet svůj oběd uvnitř. Nakonec sebral odvahu promluvit. Nicméně, než stihl něco říci, Applejack promluvila.

"Lhala, Macku. Řekla, že smrt Applebloom byla nehoda, ale v jejím deníku... Vzdala její záchranu. Nevyměnila její život za život Applebloom. Jak špatné to je? Nechtěla riskovat svůj život za život jiného, který žil sotva pár let, mezitím co ona žila mnoho let! Je to tak nefér..." zaváhala a před pokračováním polkla knedlík v jejím krku, "Lháři jako ona musí zemřít, Macintoshi. Byla shnilé jablko v sudu, takže musela být odhozena pryč."

Applejack byla vždy čestný pony, ve skutečnosti uchovávala poctivost nad ostaními vlastnostmi. Ironií toho všeho bylo, že lhala sama sobě. Big Mac vždy četl ostatní poníky jako knihy, byla to jeho skrytá vlastnost a moc nemluvil, protože nebylo potřeba, pokud si mohl vše vyčíst přímo od ponyho. Ta krásná klisna, která před ním stála a kterou tak moc miloval, byla lhář. Jednala mimo sobectví. Chtěla se pomstít a zabila vlastní babičku.

Bez vědomí Applejack, si byl Big Mac vědom toho, co Granny provedla. Četl deník poté, co viděl, že do něj něco Granny píše. Za předpokladu, že to byl jen odstavec o věcích, které si pamatovala, že dělala s Applebloom, byl překvapivě uvítán srdcervoucím přiznáním. Samozřejmě, že byl klidný pony, nedovolil sám sobě, aby ho to rozzuřilo. Ano, byl z toho opravdu v šoku a důkladně zmatený, ale už se stalo, nemohl s tím nic dělat. Nemůžete změnit minulost.

Návrat do reality byl hořký, když viděl Applejack rozrušenou. Big Macintosh mohl jedině dávat najevo emoce s pomocí jeho tváře, když světlo z lucerny sotva osvětlovalo stodolu. Oranžový pony vykročil, zdánlivě mu četl myšlenky. Vypadala strašně, její hříva s ocasem byla pokryta krví a prachem, její srst byla pokrytá krví a prachem, oči podlité krví a její zadek nesl nápis "pravda".

Měl představu, že by měl zavolat policii a informovat je, že se jeho sourozenec zbláznil, ale prostě to nedokázal. Měl odpovědnost nejen jako bratr, ale nesl odpovědnot i za farmu. Farmaření bylo vše, co uměl, a farma patřila jejich rodině už spoustu let. Nebyl schopen bez ní udržet farmu v chodu. Nejen to, už ztratil jednu sestru, mohl se jen těžce vyrovnat s myšlenkou, že by ztratil i druhou.

Navázal na to, že ztratil jednu sestru, další se zbláznila a Granny Smith zemřela. Co budou dělat? Lhaní ostatním poníkům o tom, jak to bylo, by mohlo Applejack nasrat a zabila by ho. Jelikož šlo o přeplánování, nevěděl, co v téhle situaci dělat. Rozhodl se brát jednu věc po druhé, snad to tak bude lepší pro něj i pro Applejack.

Zvenčí zamkl dveře do stodoly, nepotřeboval, aby to viděl nějaký další pony. Šel se svou sestrou ke dveřím jen pár yardů od stodoly. Přivedl ji do jídelny, aby se mohla uklidnit. Běžel do koupelny a rozhodl se napustit vanu. Jakmile voda dosáhla čtyři palce od okraje, klusal zpět ke své sestře a poslal ji, aby se umyla.

Netrvalo dlouho, než se umyla a vrátila se k Big Macintoshovi, který byl stále v šoku a pomalu zpracovával věci. Když se vrátila, zdálo se, že je to znovu ona.

"Chápeš, proč jsem udělala to, co jsem udělala, že jo?" zeptala se. Big Mac se zabýval otázkou. Chápal proč, ale nesouhlasil s tím. Přemýšlel o tom, jak z jeho pohledu viděl tu záležitost s Applebloom. Nenáviděl, když to musel takhle říci, byla pony, pro Celestii! Způsob, jakým se na to díval, nemohl změnit minulost, nechtěl přebývat na tomto názoru, takže bude Applejack držet při stejných okolností.

"Eeyup."

"Děkuju, velký bráško! Potřebuji tvou podporu," její oči se leskly slzami, "Máš plán pro, uhm, erm, co s pozůstatky?"

S povzdechem odpověděl, "Eeyup."

"Pro dobro Celestie, děkuji!"

Po zbytek noci strávil Big Mac vysvětlováním svých plánů mandarinovému ponymu. Vypadala, že s tím vším souhlasí, dokud nepoložil jednu otázku.

"Bude ti vadit, když budeme trochu lhát? Jen trochu?"

Applejackiin výraz se téměř okamžitě změnil. Stal se bezvýrazným, bez emocí, byl prázdný.

"Nebudeme lhát, bráško. Budeme jen sarkastičtí. To je vše."

Červený hřebec se ptal, jestli si myslela, že sarkasmus je ekvivalentem toho, co dělá a co dělají. Její odpověď byla blízko 'Ano', když ji poslal do postele a šel do stodoly vykonat svůj velký plán.

***

Applejack ležela ve své posteli, nemohla usnout. Pořád přemýšlela nad plánem, jak skrýt její, jak bylo to slovo... Trest? Ano, nad trestem, který udělila její babičce a byla na to tak hrdá. Je pro ni sklamáním, že žádný jiný pony necítí potěšení pro spolupráci s ní. Její mysl se znovu navrátila k plánu.

Big Mac měl tělo pohřbít v sadu a vyčistit vidle, poté nezůstanou žádné důkazy. Bude drhnout stodolu a konečně bude jeho úloha hotová - prozatím. Pokud některý lhář zkříží její cestu, bude trpět. Budou trpět ještě hůře, než jejich babička. Podívala se ke stropu a usmála se.

"Dobrou noc, Applebloom. Přej mi štěstí, aby tvá sarkastická Applejack zastavila lháře!"

Original: Sarkastic Applejack
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Saruma Saruma | Web | 20. července 2016 v 13:41 | Reagovat

Parádní, díky za skvělý čtení...

2 Nightmare Nightmare | 20. července 2016 v 14:11 | Reagovat

[1]: Já děkuju za přečtení c:

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama