Omlouvám se.

20. července 2018 v 23:46 | Nightmare

No. Kde začít…

Tenhle článek promýšlím už dlouho… Ale i tak se připravte na další dávku cringe.
Před nějakým časem jsem četla svoje staré překlady a PRO BOHA!
Kam se poděla gramatika, kde je stavba věty, spisovnost…?
Vím, že tenhle blog je so damn dlouho mrtvej, cílem komentářového spamu a podobných sraček, ale tohle prostě musím napsat.
Musím se tomuhle fandomu omluvit za to, co jsem publikovala, musím vám napsat, jak moc se za to stydím.

JÁ SE OMLOUVÁM!


A teď… Teď bych měla napsat nějaký důvod, o kterém si myslím, že je inteligentní a nějak mě z toho alespoň z části vytáhne, ale ve skutečnosti to bude tak debilní věc, že ten cringe ucítíte až za krkem…

Důvod: Uhm… Bylo mi 13?

Chtěla jsem se tohohle blogu zbavit už tak dlouho, ale nějak se k tomu nemůžu přinutit.
Co jsem chtěla? Nějakým způsobem tenhle blog ,,proslavit".
ALE JAK ASI, KDYŽ TOMU CHYBĚLA GRAMATIKA A TY PŘEKLADY JSOU ÚPLNĚ NA HOVNO?!
No, jakýmsi způsobem jsem se dostala na DarkTown, mám pocit, že i tam jsem stále takovej ten nevýraznej stín, jehož si všimne jen málo lidí. Cítím se jako malej otravnej hmyz, když stojím vedle hvězd tohohle fandomu.
Když se tak ohlédnu a vzpomenu si na ty články, na ty chyby, na ty bezvýznamné, k ničemu a debilní věci, co jsem psala do rubriky ,,Informace"… Oh shit. A ty challenge…

Chci vymazat svou existenci.

Za nějakou dobu tenhle blog zmizí, chci vás poprosit, opravdu moc…
ZAPOMEŇTE NA TOHLE PROKLETÉ MÍSTO!
ZAPOMEŇTE, KDO BYLA NIGHTMARE!
ZAPOMEŇTE, ŽE TOHLE KDY EXISTOVALO!

Budu vás za to milovat (pokud o to stojíte, pokud ne, tak ne).

Děkuji moc.
 

What The Dog Knew

22. dubna 2017 v 2:50 |  Micropasta
V mém starém bytě se moje fenka občas dívala na chodbu směrem k ložnici od obývacího pokoje a vrčela bez zjevného důvodu. Také příležitostně, když jsem spala v ložnici (Spávala u nohy postele), mě probudilo její vrčení, když upřeně zírala na dveře. Byla to velká holka - urostlá německá doga křížená s atahoulem, dobrých sto čtyřicet liber živé váhy a slin.

Takhle to šlo už několik let, přemýšlela jsem, no... Jestli má můj pes jen dobrou představivost.

Salt

18. dubna 2017 v 19:47 |  Creepypasta

Měli jste někdy pocit, že jste sledováni? Pokud ano, znáte přesně ten pocit, který musím trpět už něco přes měsíc. Nevím, jak říci nebo poznat, že jsme opravdu sledováni. Možná je to instinkt přežití, nebo si s vámi váš mozek jen pohrává.

Vím, že tohle pro mě neplatí. Rovnou k příběhu.

Zaprvné bych měl asi říci, že jsem jakýsi druh narkomana, co se týče nadpřirozena. Nic moc jsem nikdy nepsal, ale můj příběh musí být vyslyšen... Vše začalo na fóru o paranormálních jevech. Vedla se tam diskuze o věci, o které jsem nikdy předtím neslyšel. Bylo to vytvořeno za účelem informování lidí, jak prodat sůl přízrakům na hřbitovech.

Vím, co si myslíte. Taky jsem si napoprvé myslel, že to zní směšně, ale jak jsem četl dále, tím více mě začala přitahovat myšlenka na možnost získání rychlých peněz. Skutečnost, že se jednalo o paranormalitu, nenapomáhala ztracení mého zájmu.

Výsledek obrázku pro bag of salt
 


Salt

15. dubna 2017 v 15:56 |  Creepypasta

Výsledek obrázku pro salt creepypasta


Jsem Sůl a miluji tě.

Milovala jsem mnoho lidí, ale teď miluji tebe.

Třeba minulý týden jsem milovala tu malou sladkou holčičku. Jmenovala se Lisa. Měla sladké rovné zlaté vlásky a malá modrá očka. Když jsem ji uviděla, věděla jsem, že ji miluji.

O pět dní později jsem ji zahlédla, jak si venku šťastně hraje, a tak jsem se rozhodla se k ní přidat. Prvně byla vyděšená, ale to jsou napoprvé všichni. Řekla jsem jí, že je to v pořádku. Šly jsme a hrály si na pískovišti. Zeptala se mě, jak se jmenuji, snažila jsem se jí vysvětlit, že mé jméno je Sůl, ale jako vždy se můj hlas utlumil do šepotu, takže to znělo více jako ,,Sssssůůůůůllll". Smála se tomu a užívala si způsob, jakým jsem se snažila jí povědět mé jméno. Byla jsem ráda, že ji to rozveselilo, a pokračovaly jsme ve hře. Brzy jsem v okně zahlédla její matku. Umývala nádobí. Vyhlédla z okna a podívala se na Lisu, jak si hraje na pískovišti. V momentě, kdy mě zahlédla, se její výraz změnil. Ještě před chvílí se zdál být plný pozitivných emocí, ale nyní byl smrtelně bledý. V čiré hrůze na mě zírala. Její ruce pevně svíraly nádobí, které myla. Také jsem na ni zírala. Naše malá zírající soutěž se zdála, jako by trvala celou věčnost, i když jsem věděla, že to bylo sotva pár sekund.

My Dearest Jane

20. února 2017 v 17:56 | Nightmare |  Creepypasta


Omg, Yandere Simulátor v mužské podobě!! OwO



Drahá Jane.

Znám tě od doby, co jsi se narodila, vyrůstala, pozoroval jsem tě z mého domu, jak si hraješ na vaší zahradě. Chtěl jsem tě tak moc poznat, poté se jednoho dne změnila šance na setkání se v parku a vzkvétající přátelství. Po léta jsme byli nerozdělitelní. Hráli jsme si společně dlouhé hodiny, nakonec, když jsme stále rostli a rostli, jsme chodili stále hlouběji a hlouběji do lesa a ty jsi byla stále méně a méně vyděšená. Tví rodiče se zdáli, že o mně nebo o naší vzrůstající návštěvnosti lesa nikdy neslyšeli.

Jednou jsme lezli po stromě blízko řeky. Uklouzla jsi a spadla, kost ve tvé ruce trčela ven v podivném úhlu a krev stékala po tvé bledé kůži. Utíkali jsme domů, ty jsi vběhla do domu a křičela na svoji mámu, zatímco já se vytratil zpět do stínu lesa. Později té noci jsi jí o mně řekla a dostala jsi zákaz mě vůbec znovu někdy vidět.

Po několika dnech jsem za soumraku přišel zpět k tvému domu a zaklepal na okno tvého pokoje. Už jsi byla v posteli, tvoji tvář v temnotě osvítilo světlo mobilu. Skryla jsi se přede mnou, skryla jsi tvou hlavu pod přikrývku. Proč jsi to dělala? Znovu a znovu jsem rukama bouchal na okno. Proč jsi se na mě nepodívala?!

,,Nesnáším tě!" řekla jsi.

,,Miluji tě," zašeptal jsem.

Die Before You Sleep

9. února 2017 v 12:34 | Nightmare |  Creepypasta
Mohl by mi někdo PROSÍM poradit, co dělat s příšernou bolestí hlavy, když ani prášek nepomáhá? Ležím už od pondělí a neobjevují se žádné známky "zlepšení", spíš se všechno horší. Bolí mě jen levá polovina krku, takže když dostanu ten svůj hysterickej záchvat kašle, kroutím se tady jak had, momentálně mi nestačí kapesníky, pomale nic nevidím přes slzy (takovej ten skelnej pohled), asi mám teplotu a skoro nic nejím, bolí mě břicho. Ráno jsem sebou skoro sekla v hale, nějak se mi začala točit hlava a už jsem letěla. Děkuji Bohu za stěny.

Yaya, chřipka je pro mě katastrofa. A co je ještě více awesome... Je fakt, že bydlím v oblasti, kde teď máme největší epidemii. Co více si přát?

Ale má to i světlou stránku... Nechodím do školy, takže mám víc času se doučit některé látky a pracovat na blogu :3




Really Short Stories

6. února 2017 v 17:17 | Nightmare |  Micropasta
I Slit My Throat Once
Jednou jsem si prořízl hrdlo, ale jen tak, abych mohl vylézt ven ze svého hostitele.



My Grotesgue Nightmare
Jednou jsem měl noční můru, že jsem byl groteskně vrásčitý a začínal mít nesnesitelně bolestivé údery srdce.

To se stalo před sedmdesáti lety a vrásky na mém obličeji jsou tak příšerné, jak si je pamatuji ze sna.



Spongebutt the Lost Epizode

26. prosince 2016 v 2:40 | Nightmare |  Troll a Crappy
Pro moje čtyři drahé přátele C:
Yeah, jedna Trollpasta horší jak druhá XD


možná jste si mysleli, že je spandžbob gut, ale je děsivej. jednou v noci jsem obdržel žádost od někoho jménem "www.patrixxxxxxwillkillllllllu.com.net.org.mp3.jpeg.png.wav.mus.ogg.holy.crap.sponge.butt.com". kliknul jsem na tu stránku a to mi napsalo objednat nyní. kliknul jsem na objednat a potom na moji hlavu spadlo dývídý se spandžbuttem. zapnul jsem je. intro bylo normální, ale bylo to REALISTICKY KRVAVÉ, BYLO TO DĚSIVÝ. po intru to ukázalo "spandžbuttův blbej den". začalo to spandžbobem, jak si dával čáru, když se mu otevřela zadnice a zařval ,,BABIČKA MI DALA PALAČINKY!", pak se objevilo ,,rip spongecrack 420-wut.org.mp3.shutyouruglyface." podíval jsem se nahoru a byl jsem mrtvý, protože patrixx. konec.


Creepy?

25. prosince 2016 v 21:07 | Nightmare |  Top
Tohle video jsem před chvíli náhodně našla, když jsem projížděla Facebook. Myslím, že je to vážně zajímavé.
A TAKY PĚKNĚ CREEPY, když se zamyslíte, že se stalo TOLIK "náhod".

****


Děsivost?

Historie se nám to pokusila vysvětlit.


Výsledek obrázku pro f. kennedy Výsledek obrázku pro a. lincoln


The 11 Most Unintentionally Creepy Christmas Ornaments

24. prosince 2016 v 23:59 | Nightmare |  Top
A tady je ta věc: moderní Vánoce jsou už pěkně divné. Je to shluk legend zahrnující vše od nadpřirozeného domovního vetřelce s létajícím stádem zvířat až po mluvícího sněhuláka.

Takže když přijde čas na dekorace, línie rozdílů mezi významy sváteční a děsuplný je tenká jako břitva. A takhle můžeme skončit s...

The Legend of Finger Guy

19. prosince 2016 v 19:18 | Nightmare |  Troll a Crappy
Yayaya, netřeba nic říkat, někdo má tak moc dobrou náladu ze všeho, co se událo, že prostě z čista jasna potřeboval přeložit nějakou... Věc. A tak jsem se nachomejta na Trollpasta Wikině, no, dopadlo to takhle...
Vím, že jsem psala, že tenhle blog nebudu kazit Troll a Crappy, ale od doby, co jsem přeložila Potato Jeffa, mi extrémně haraší v mysli + mám zajímavé myšlenky. Tak proč si nepřečíst nějaký shit?

Navíc... Tohle je tak... Prostě OMG!!! xDDDDD

A k tomu... Nemůžu se pořád skrývat v temným stínu Creepypasty, šílenství, vražd, zla a násilí. Občas to prostě chce "vydechnout" od těchhle věcí, nechci zešílet c:

(By all ways... Not Save For Work...)


Sleep Tight

15. prosince 2016 v 17:59 | Nightmare |  Micropasta
Mnoho kultur má své verze o bubácích. Monstrum plížící se v temnotách, čekajíc na správnou příležitost k zatáhnutí dětí do jejich temné domény. Divná věc je, že děti je vidí dříve, než o nich uslyší nějaké příběhy. Cítí přítomnost něčeho v jejich pokoji, někdy jen za jejich dveřmi nebo na konci dlouhé temné chodby.

Je docela možné, že tohle "monstrum" se vyvinulo jako technika k přežití, sahajíc až do dob, kdy byli lidé kmenoví tvorové. Pokud by malé dítě odešlo z tábořiště, zvláště v noci, jsou vysoké šance, že již nikdy nebude spatřeno živé. Tento strach se mohl jednoduše vyvinout pro jistotu, abychom zajisté zůstali v bezpečí vesnic.

Předpokládejme však, alespoň na chvíli, že existuje platnost k myšlence nadpřirozena.

Top 5 Creepiest Urban Legends

11. prosince 2016 v 3:12 | Nightmare |  Top
Krátký proslov na začátek...
Trochu jsem poupravila ty věty dle svého. Je docela dost možné, že tohle už někdo překládal, nic jsem si o tom nezjišťovala, což je možná chyba, ale whatever... Je taky možné, že to už budete znát (Zvláště mrtvolu pod matrací), ale potřebuju vydat nějaký článek a zrovna dnes jsem motivovaná asi jako návrhář japonské vlajky. Navíc je tak trochu pozdě, když tenhle článek vydávám (nemůžu spát), so... Pro tentokrát mi to promiňte :D



Cold Dog

2. prosince 2016 v 21:57 | Nightmare |  Creepypasta
Nikdy není vhodný čas na stěhování, zvláště ne přes celý stát a zvláště při jedné z nejhorších ledových bouří za dějiny Maine, ale muselo to být dokončeno. Stěhovala jsem se z mého dlouhodobého místa pobytu v Orange, California, do malého dvojpokojového domu v okrajové části Benignu, Maine. Proč jsem si vybrala zrovna Maine... To jsem nedovedla nikdy pochopit, zvláště když jsem pohledem klouzla z okna mého nového domu na pustinu ledu a sněhu. Byla jsem prostě něčím nucena. A navíc jsem byla jednoduchá dívka - jednoduchý a skromný život se pro mě zdál být ten nejlepší.

A Halloween to Remember

31. října 2016 v 22:30 | Nightmare |  Creepypasta

S mými kamarády jsme se rozhodli, že tento rok půjdeme na koledu. Byli jsme teenageři, kteří chtěli nějaké sladkosti a způsobit menší škodu na domech. Žili jsme v masivním sousedství, takže k dispozici bylo plno míst, kam by jsme mohli jít. Po dvou hodinách potulování se ulicemi, házení vajec a toaletního papíru po domech, přičemž jsme úspěšně utekli před policií, jsme byli připraveni ukončit noc.

Všichni jsme se zastavili u temné ulice.

Creepiest Things Kids Told Their Parents - 2.

20. října 2016 v 15:33 | Nightmare |  Top
12.
Moje dcera mi řekla, že je tady žena, která se dívá na její pohádky a spí na stropu nad její postelí. Také mi řekla, že se jí nelíbím a chce mi sníst srdce. Moje děti se dívají na pohádky jako je Elmo a ten zasranej dinosauří vlak. Kde na tohle přišla?


13.
Když jsem byl malý, máma mě přistihla, jak dávám na schody hračky. Když se mě zeptala, proč to dělám, odpověděl jsem, ,,Aby tatínek UKLOUZL a spadl."

Creepiest Things Kids Told Their Parents

15. října 2016 v 17:34 | Nightmare |  Top
No, nemám k tomu co říct, maximálně to, že to má zase dvě části. Chcete pokračování?




1.
Ukládal jsem ke spánku svého 2-ročního synka. Řekl, ,,Sbohem, tati." Řekl jsem mu na to, ,,Ne, říkáme dobrou noc." Odpověděl, ,,Já vím. Ale tentokrát je to sbohem."

Několikrát jsem ho kontroloval, abych byl jistý, že tu stále je.


Bittersweet / Part 2.

12. října 2016 v 18:55 | Nightmare |  Ponypasta
Aaaaargh, ten konec mi přijde zas tak strašně otevřenej!! >m<



Od pohřbu uplynul již celý týden a život v Ponyvillu se zdál, že se vrátil do normálu. Derpy Hooves každý den dodávala e-maily, Bon-Bon a Lyra si povídaly před pekařstvím a celkem vzato se vše zdálo v pořádku. Nicméně... pokud by se pony podíval na vše blíže, všiml by si Derpiného kroku, který už nebyl tak odpružený jako obvykle, tišší koverzace Lyry s Bon-Bon a mnohem vážnější atmosféry všude kolem. Ztráta ponyvillského párty ponyho zůstala hluboko v srdcích každého v Ponyvillu, dokonce i v srdcích těch, kteří do styku s Pinkie přišli jen ztěžka. Ale poníci, kteří jí byli nejblíže, nejvíce cítili tu ztrátu...

Fall Asleep

7. října 2016 v 16:33 | Nightmare |  Micropasta
Sestřička mě jemně položila na nemocniční lůžko. Krycí papír mírně šustil a nepříjemně se mi otíral o pokožku na rukách a stehnech. Posunula jsem se, snažíc se najít pohodlnější polohu. Má tvář musela jasně odrážet, jak moc byl můj žaludek zneklidněný před celou operací, protože se mě sestřička zeptala, jestli nepotřebuji kýbl. Zhluboka jsem se nadechla, snažíc se uklidnit mé nervy. Pachy různých chemikálií a čistidel mi moc nepomáhaly, ale odmítla jsem její nabídku. Přikývla a umístila mi na ústa a nos průhlednou kaučukovou masku. Ozvalo se lehké zasyčení, když plyn proudil přes hadičky a napadal mé plíce. Sestra počítala do deseti. Moje mysl zčernala dříve, než dosáhla pěti.

Skinned

1. října 2016 v 20:24 | Nightmare |  Creepypasta
Dveře se se skřípotem výsměšně a pomalu otevíraly. To mě vyzvalo, abych k nim šla, riskovala a propadla jejich zlověstnosti, lačnému hladu. Lehký maniakální smích se náhle rozléhal chladným suchým vzduchem v místnosti, což jej zpomalovalo, sotva dosáhl mých uší. Povzdechla jsem si, nechtěla jsem hrát tu sadistickou hru.

Kam dál