Goodbye, see ya~

26. srpna 2017 v 17:44 | Nightmare |  Informace
Jak začít... Fakt, že mě překládání už tolik nebaví, asi neskryju navždy. V poslední době sem chodí méně a méně lidí, aktivita klesá, komentáře žádné. Ale whatever.

Naskytla se mi totiž úžasná příležitost!

Byla jsem přizvána k projektu DarkTown, za což opravdu moc děkuji Stiak (Budu tě za to uctívat :3)
Nebudu to okecávat, opouštím tenhle blog a přesouvám se. Jsem opravdu ráda, že jsem dostala takovou úžasnou šanci, možná budou konečně moje překlady k něčemu :'D

,,Jakmile se ti naskytne příležitost, nebuď sr*č, chytni ji za pačesy a znásilni ji dej se do toho!!"


Btw... Rip přezdívce Nightmare, dále budu pracovat pod přezdívkou ,,Unnamed", abych vysvětlila... V den, kdy jsem se registrovala, jsem měla opravdu kreativní náladu a moje stará přezdívka už mi leze krkem, so... Nemám jméno~

Nightmaríno Rebelíno is gone again~
 

A Sailor Without Two Coins

22. srpna 2017 v 22:06 |  Micropasta
Mnoho námořníků, nezáleží jak moc stateční a nebojácní jsou, ví, jak moc nebezpečné a nepředvídatelné moře může být. Před každou plavbou se celá posádka modlí k Bohu za bezpečnost jejich cesty. Moudrý ví, že modlitby nejsou vyslyšeny pokaždé, mnoho mužů se vypravilo do hlubin moře a už nikdy je nikdo nespatřil. Přesto někteří muži tvrdí, že v jednom momentě podvedli smrt trikem, za který později nestojí dále žít.

Rituál je docela jednoduchý. Ale nikdo jej nechce použít, pokud nejsou opravdu ve smrtelném nebezpečí. Zajisté, že se jejich loď nesmí potápět moc rychle nebo se nesmí topit, protože muž musí vyslovit tato slova: ,,Ďáble, vem mou duši přes řeku Styx, Bůh mě opustil," třikrát po sobě a na jeden nádech. Pokud do toho opravdu vloží sám sebe i svou duši, Převozník může přijít, nebude záležet na tom, jak moc vlny bouří a házejí sebou. Jeho loď nemůže být potopena ani převržena. Muž pocítí stisk kolem zápěstí a bude vtažen na loďku. Odtud neucítí nárazy vln na jeho tělo. Nepocítí hlad ani žízeň, jen jeho dech v plicích a jemný vánek, který jej bude hladit po mokré tváři.
Důležité je, aby se muž převozníkovi nepodíval do očí. To protože je jeho přivolání jen trik. Víte, převozník nevezme duši přes řeku Styx bez zaplacení. Uslyší, jak mluví a žádá jej o platbu. Když jej žádá, muž musí odpovědět, že u sebe nemá peníze a musí pro ně domů. Převozník poté začne pádlovat směrem k pobřeží, na kterém se nachází domov námořníka.

Aquarium

10. července 2017 v 15:23 |  Creepypasta
Už několik dní jsem neopustila svůj byt.

I když jsem posedlá tím, co jsem vytvořila, fyzicky to prostě nedokážu. Mobil stále brní, moje strniště na hlavě vypadá neupraveně, má vlnitý a tupý vzhled, zvuky počasí se stávají obskurními vůči mým skoro ohluchlým uším.

Hnědé řasy prorostly přes póry mých prstů a drží se na mém těle jako destičky. Kdybych se je pokusila odtrhnout z mých rukou, kořeny, které pomalu prorůstají dál do mé paže a i pod ni, by mohly uhynout a otrávit mě. Nemám hlad ani žízeň. Houba mi poskytuje potřebné živiny. Ty kořeny a celý organismus mě drží při životě. Některé malé rybky se občas pokouší dostat se z houbovitého sevření. Některé se dostaly ven skrze sliz z vajec, některé ne. Přidají se k miliónům malých červovitých ryb, které se v hejnech kroutí v oblasti akvária. Šimrají mě, když se prolínají zúženinami mé ruky s plovacími blánami.

Tohle akvárium bylo určeno pro normální ryby. Zlaté rybky, střevle, dánie. Dánie byly mé oblíbené. Všechny zemřely a já je nikdy nenahradila jinými. Nechala jsem zapnuté světlo i filtr v mrtvém akváriu po celé měsíce. V určitých místech začala růst hnědá řasa, která se rozrostla přes všechny stěny nádrže. Připravena ten sajrajt vyčistit, jsem zahlédla záškub. Zaujalo mě to a zahleděla jsem se.

Opět pohyb. Na začátku zřídka; jen příležitostně v následujících několika dnech.

Související obrázek

 


The Bunny Man Bridge

4. července 2017 v 16:44 | Haku |  Creepypasta
Po občanské válce se Fairfax Country ve Virginii, USA, stalo více zalidněným a nakonec se zde postavilo i šílené azylum. Nikdo nechtěl poblíž azylové budovy bydlet, kvůli lidovému pobouření byla instituce později uzavřena.

Administrace přestěhovala pacienty v roce 1904, když už byl proces ukončen. Během přemisťování uniklo několik pacientů, kteří se ukryli v okolním lese.

Tito jedinci byli bludní, nebezpeční a ztracení. Většina z nich byla nalezena, tedy až na Marcuse Lawstera a Douglase Griffina. Místní úřady nalezly cestu, kterou tito dva muži postavěli; byla celá posetá napůl sežranými a mutovanými velikonočními zajíčky.

Cesta vedla hluboko do lesa, poté do tunelu, který vedl přes široký potok. U vchodu do tunelu našli oběšeného Marcuse se vzkazem přilepeným na noze: ,,Nikdy mě nenajdete, nezáleží na tom, jak moc se budete snažit!" Podepsáno: Bunny Man; od té doby je most nazýván Bunny Man Bridge.

The Shack

21. června 2017 v 8:57 | Haku |  Creepypasta


Kdesi uprostřed Kapuas Hulu Forest ve Western Kalimantan (Západní Borneo), Indonésie, můžete najít opuštěnou dřevěnou chatu. Tahle chata by neměla být viditelná za denního světla a neexistuje každý den. Ale pokud jste dostatečně šťastlivý, můžete na tuto dřevenou chatrč narazit, ovšem musíte splnit tyto požadavky:

  1. Nevstupujte do lesa naboso.
  2. Nepřinášejte jakékoliv jehly, zvláště ty na sešívání nebo jakékoliv ostré předměty, které připomínají jehlice.
  3. Přineste si nůžky na nehty (nově koupené) a ujistěte se, že všechny vaše nehty nebyly nějakou dobu kráceny.
  4. Pokud jste kuřák, zdržte se kouření a nepřinášejte s sebou žádné cigarety.

Musíte vstoupit do lesa mezi 18:00 a 18:06. Do lesa můžete vstoupit z jakéhokoliv místa kolem lesa, ale první krok do lesa musí být vykonán levou nohou, pokud chcete začít pátrání. Poté jděte rovně a neotáčejte se v jakémkoli jiném směru. Pokud se objeví překážka bránící vám v rovné chůzi, musíte se přes ni dostat za jakoukoliv cenu. Neopovažujte se ohlédnout za sebe, jinak už nikdy nebudete spatřeni. Jděte stále rovně, dokud nenarazíte na obrovský strom. Ten má na straně, kde stojíte, podivnou, zeleně zbarvenou skvrnu, která připomíná lidskou tvář.

Rock Paper Scissors

17. června 2017 v 20:40 |  Micropasta
Kámen, nůžky, papír.

Zvolil jsem kámen. Stejně tak i můj odraz. S úlevou jsem si oddechl.

Kámen, nůžky, papír.

Oba jsme znovu zvolili kámen. Super.

Kámen, nůžky, papír.

Oba nůžky. Možná si ze mě jen můj kamarád dělal srandu. Vítězně jsem se usmál.

Kámen, nůžky, papír.

Moje plochá dlaň do znaku papíru se otřásla, když můj odraz sevřel prsty jako nůžky.

Konec hry.


Výsledek obrázku pro rock paper scissors creepy


Subject C

21. května 2017 v 19:25 |  Creepypasta
Poté, co byla během první světové války objevena Quinie Testing Lab, prověřovali místní vědci audio nahrávky, které tu byly ponechány v současné době nepopsaným doktorem Howardem Brownem. Po prozkoumání všech souborů zjistili, že monstrum zodpovědné za veškerá úmrtí v laboratoři uniklo ze zařízení krátce po zabití doktora. Odhodláni polapit tuhle bestii se skupina paranormálních vyšetřovatelů, britští vojáci i terénní vědci vydali na expedici, aby nalezli monstrum známé pod názvem Subjekt C.

Všechny osoby, které se podílely na expedici, si do batohu přibalily dýku, pistoli, polní láhev vody a deset metrů lana. Jeden z terénních vědců, Daniel Granda, psal zápisky po celou dobu jejich výpravy.

Egg Sac

11. května 2017 v 17:10 |  Micropasta
Myslela jsem, že to bude dobrý nápad. Myslela jsem, že když se tady uzamknu, nedostanou mě. Dokonce jsem si myslela, že bych mohla počkat, dokud všichni nepomřou; měla jsem tu čerstvý dodatek vody, byla bych schopná tu vydržet týdny. Nebylo to tak, že by byli schopni vyrazit dveře; jsou tak maličcí...

Svinula jsem ručník, hezky a pořádně jej namočila v umyvadle a nacpala jej pod dveře. Zapnula jsem odvětrávání, jen pro případ, že by se sem pokoušeli dostat přes ventilaci. Také to trochu pomáhalo k utlumení výkřiků mé rodiny...

"Sparkle"

7. května 2017 v 22:35 |  Ponypasta
Každý fanoušek populární televizní show My Little Pony: Friendship Is Magic zná Twilight Sparkle, hlavního hrdinu nejnovější a nejoblíbenější verze franšízy.

Je popsána jako neurotický knihomol, celým jejím námětem bylo nalezení ,,kouzla přátelství".

To, o čem většina fanoušků neslyšela, je ,,Sparkle". Stvoření, které se na první pohled zdá jako forma slavného ponyho, ale ve skutečnosti to s pořadem nemá nic společného. Neznámá temnota, která však nějak našla způsob, jak vstoupit do nevinného dětského pořadu a dělat si tam, co chce.


What The Dog Knew

22. dubna 2017 v 2:50 |  Micropasta
V mém starém bytě se moje fenka občas dívala na chodbu směrem k ložnici od obývacího pokoje a vrčela bez zjevného důvodu. Také příležitostně, když jsem spala v ložnici (Spávala u nohy postele), mě probudilo její vrčení, když upřeně zírala na dveře. Byla to velká holka - urostlá německá doga křížená s atahoulem, dobrých sto čtyřicet liber živé váhy a slin.

Takhle to šlo už několik let, přemýšlela jsem, no... Jestli má můj pes jen dobrou představivost.

Salt

18. dubna 2017 v 19:47 |  Creepypasta

Měli jste někdy pocit, že jste sledováni? Pokud ano, znáte přesně ten pocit, který musím trpět už něco přes měsíc. Nevím, jak říci nebo poznat, že jsme opravdu sledováni. Možná je to instinkt přežití, nebo si s vámi váš mozek jen pohrává.

Vím, že tohle pro mě neplatí. Rovnou k příběhu.

Zaprvné bych měl asi říci, že jsem jakýsi druh narkomana, co se týče nadpřirozena. Nic moc jsem nikdy nepsal, ale můj příběh musí být vyslyšen... Vše začalo na fóru o paranormálních jevech. Vedla se tam diskuze o věci, o které jsem nikdy předtím neslyšel. Bylo to vytvořeno za účelem informování lidí, jak prodat sůl přízrakům na hřbitovech.

Vím, co si myslíte. Taky jsem si napoprvé myslel, že to zní směšně, ale jak jsem četl dále, tím více mě začala přitahovat myšlenka na možnost získání rychlých peněz. Skutečnost, že se jednalo o paranormalitu, nenapomáhala ztracení mého zájmu.

Výsledek obrázku pro bag of salt

Salt

15. dubna 2017 v 15:56 |  Creepypasta

Výsledek obrázku pro salt creepypasta


Jsem Sůl a miluji tě.

Milovala jsem mnoho lidí, ale teď miluji tebe.

Třeba minulý týden jsem milovala tu malou sladkou holčičku. Jmenovala se Lisa. Měla sladké rovné zlaté vlásky a malá modrá očka. Když jsem ji uviděla, věděla jsem, že ji miluji.

O pět dní později jsem ji zahlédla, jak si venku šťastně hraje, a tak jsem se rozhodla se k ní přidat. Prvně byla vyděšená, ale to jsou napoprvé všichni. Řekla jsem jí, že je to v pořádku. Šly jsme a hrály si na pískovišti. Zeptala se mě, jak se jmenuji, snažila jsem se jí vysvětlit, že mé jméno je Sůl, ale jako vždy se můj hlas utlumil do šepotu, takže to znělo více jako ,,Sssssůůůůůllll". Smála se tomu a užívala si způsob, jakým jsem se snažila jí povědět mé jméno. Byla jsem ráda, že ji to rozveselilo, a pokračovaly jsme ve hře. Brzy jsem v okně zahlédla její matku. Umývala nádobí. Vyhlédla z okna a podívala se na Lisu, jak si hraje na pískovišti. V momentě, kdy mě zahlédla, se její výraz změnil. Ještě před chvílí se zdál být plný pozitivných emocí, ale nyní byl smrtelně bledý. V čiré hrůze na mě zírala. Její ruce pevně svíraly nádobí, které myla. Také jsem na ni zírala. Naše malá zírající soutěž se zdála, jako by trvala celou věčnost, i když jsem věděla, že to bylo sotva pár sekund.

My Dearest Jane

20. února 2017 v 17:56 | Nightmare |  Creepypasta


Omg, Yandere Simulátor v mužské podobě!! OwO



Drahá Jane.

Znám tě od doby, co jsi se narodila, vyrůstala, pozoroval jsem tě z mého domu, jak si hraješ na vaší zahradě. Chtěl jsem tě tak moc poznat, poté se jednoho dne změnila šance na setkání se v parku a vzkvétající přátelství. Po léta jsme byli nerozdělitelní. Hráli jsme si společně dlouhé hodiny, nakonec, když jsme stále rostli a rostli, jsme chodili stále hlouběji a hlouběji do lesa a ty jsi byla stále méně a méně vyděšená. Tví rodiče se zdáli, že o mně nebo o naší vzrůstající návštěvnosti lesa nikdy neslyšeli.

Jednou jsme lezli po stromě blízko řeky. Uklouzla jsi a spadla, kost ve tvé ruce trčela ven v podivném úhlu a krev stékala po tvé bledé kůži. Utíkali jsme domů, ty jsi vběhla do domu a křičela na svoji mámu, zatímco já se vytratil zpět do stínu lesa. Později té noci jsi jí o mně řekla a dostala jsi zákaz mě vůbec znovu někdy vidět.

Po několika dnech jsem za soumraku přišel zpět k tvému domu a zaklepal na okno tvého pokoje. Už jsi byla v posteli, tvoji tvář v temnotě osvítilo světlo mobilu. Skryla jsi se přede mnou, skryla jsi tvou hlavu pod přikrývku. Proč jsi to dělala? Znovu a znovu jsem rukama bouchal na okno. Proč jsi se na mě nepodívala?!

,,Nesnáším tě!" řekla jsi.

,,Miluji tě," zašeptal jsem.

Die Before You Sleep

9. února 2017 v 12:34 | Nightmare |  Creepypasta
Mohl by mi někdo PROSÍM poradit, co dělat s příšernou bolestí hlavy, když ani prášek nepomáhá? Ležím už od pondělí a neobjevují se žádné známky "zlepšení", spíš se všechno horší. Bolí mě jen levá polovina krku, takže když dostanu ten svůj hysterickej záchvat kašle, kroutím se tady jak had, momentálně mi nestačí kapesníky, pomale nic nevidím přes slzy (takovej ten skelnej pohled), asi mám teplotu a skoro nic nejím, bolí mě břicho. Ráno jsem sebou skoro sekla v hale, nějak se mi začala točit hlava a už jsem letěla. Děkuji Bohu za stěny.

Yaya, chřipka je pro mě katastrofa. A co je ještě více awesome... Je fakt, že bydlím v oblasti, kde teď máme největší epidemii. Co více si přát?

Ale má to i světlou stránku... Nechodím do školy, takže mám víc času se doučit některé látky a pracovat na blogu :3




Really Short Stories

6. února 2017 v 17:17 | Nightmare |  Micropasta
I Slit My Throat Once
Jednou jsem si prořízl hrdlo, ale jen tak, abych mohl vylézt ven ze svého hostitele.



My Grotesgue Nightmare
Jednou jsem měl noční můru, že jsem byl groteskně vrásčitý a začínal mít nesnesitelně bolestivé údery srdce.

To se stalo před sedmdesáti lety a vrásky na mém obličeji jsou tak příšerné, jak si je pamatuji ze sna.



Spongebutt the Lost Epizode

26. prosince 2016 v 2:40 | Nightmare |  Troll a Crappy
Pro moje čtyři drahé přátele C:
Yeah, jedna Trollpasta horší jak druhá XD


možná jste si mysleli, že je spandžbob gut, ale je děsivej. jednou v noci jsem obdržel žádost od někoho jménem "www.patrixxxxxxwillkillllllllu.com.net.org.mp3.jpeg.png.wav.mus.ogg.holy.crap.sponge.butt.com". kliknul jsem na tu stránku a to mi napsalo objednat nyní. kliknul jsem na objednat a potom na moji hlavu spadlo dývídý se spandžbuttem. zapnul jsem je. intro bylo normální, ale bylo to REALISTICKY KRVAVÉ, BYLO TO DĚSIVÝ. po intru to ukázalo "spandžbuttův blbej den". začalo to spandžbobem, jak si dával čáru, když se mu otevřela zadnice a zařval ,,BABIČKA MI DALA PALAČINKY!", pak se objevilo ,,rip spongecrack 420-wut.org.mp3.shutyouruglyface." podíval jsem se nahoru a byl jsem mrtvý, protože patrixx. konec.


Creepy?

25. prosince 2016 v 21:07 | Nightmare |  Top
Tohle video jsem před chvíli náhodně našla, když jsem projížděla Facebook. Myslím, že je to vážně zajímavé.
A TAKY PĚKNĚ CREEPY, když se zamyslíte, že se stalo TOLIK "náhod".

****


Děsivost?

Historie se nám to pokusila vysvětlit.


Výsledek obrázku pro f. kennedy Výsledek obrázku pro a. lincoln


The 11 Most Unintentionally Creepy Christmas Ornaments

24. prosince 2016 v 23:59 | Nightmare |  Top
A tady je ta věc: moderní Vánoce jsou už pěkně divné. Je to shluk legend zahrnující vše od nadpřirozeného domovního vetřelce s létajícím stádem zvířat až po mluvícího sněhuláka.

Takže když přijde čas na dekorace, línie rozdílů mezi významy sváteční a děsuplný je tenká jako břitva. A takhle můžeme skončit s...

The Legend of Finger Guy

19. prosince 2016 v 19:18 | Nightmare |  Troll a Crappy
Yayaya, netřeba nic říkat, někdo má tak moc dobrou náladu ze všeho, co se událo, že prostě z čista jasna potřeboval přeložit nějakou... Věc. A tak jsem se nachomejta na Trollpasta Wikině, no, dopadlo to takhle...
Vím, že jsem psala, že tenhle blog nebudu kazit Troll a Crappy, ale od doby, co jsem přeložila Potato Jeffa, mi extrémně haraší v mysli + mám zajímavé myšlenky. Tak proč si nepřečíst nějaký shit?

Navíc... Tohle je tak... Prostě OMG!!! xDDDDD

A k tomu... Nemůžu se pořád skrývat v temným stínu Creepypasty, šílenství, vražd, zla a násilí. Občas to prostě chce "vydechnout" od těchhle věcí, nechci zešílet c:

(By all ways... Not Save For Work...)


Sleep Tight

15. prosince 2016 v 17:59 | Nightmare |  Micropasta
Mnoho kultur má své verze o bubácích. Monstrum plížící se v temnotách, čekajíc na správnou příležitost k zatáhnutí dětí do jejich temné domény. Divná věc je, že děti je vidí dříve, než o nich uslyší nějaké příběhy. Cítí přítomnost něčeho v jejich pokoji, někdy jen za jejich dveřmi nebo na konci dlouhé temné chodby.

Je docela možné, že tohle "monstrum" se vyvinulo jako technika k přežití, sahajíc až do dob, kdy byli lidé kmenoví tvorové. Pokud by malé dítě odešlo z tábořiště, zvláště v noci, jsou vysoké šance, že již nikdy nebude spatřeno živé. Tento strach se mohl jednoduše vyvinout pro jistotu, abychom zajisté zůstali v bezpečí vesnic.

Předpokládejme však, alespoň na chvíli, že existuje platnost k myšlence nadpřirozena.

Kam dál