Goodbye, see ya~

26. srpna 2017 v 17:44 | Nightmare |  Informace
Jak začít... Fakt, že mě překládání už tolik nebaví, asi neskryju navždy. V poslední době sem chodí méně a méně lidí, aktivita klesá, komentáře žádné. Ale whatever.

Naskytla se mi totiž úžasná příležitost!

Byla jsem přizvána k projektu DarkTown, za což opravdu moc děkuji Stiak (Budu tě za to uctívat :3)
Nebudu to okecávat, opouštím tenhle blog a přesouvám se. Jsem opravdu ráda, že jsem dostala takovou úžasnou šanci, možná budou konečně moje překlady k něčemu :'D

,,Jakmile se ti naskytne příležitost, nebuď sr*č, chytni ji za pačesy a znásilni ji dej se do toho!!"


Btw... Rip přezdívce Nightmare, dále budu pracovat pod přezdívkou ,,Unnamed", abych vysvětlila... V den, kdy jsem se registrovala, jsem měla opravdu kreativní náladu a moje stará přezdívka už mi leze krkem, so... Nemám jméno~

Nightmaríno Rebelíno is gone again~
Rip to her (/._.)/ xDDDDDDD
 

A Sailor Without Two Coins

22. srpna 2017 v 22:06 |  Micropasta
Mnoho námořníků, nezáleží jak moc stateční a nebojácní jsou, ví, jak moc nebezpečné a nepředvídatelné moře může být. Před každou plavbou se celá posádka modlí k Bohu za bezpečnost jejich cesty. Moudrý ví, že modlitby nejsou vyslyšeny pokaždé, mnoho mužů se vypravilo do hlubin moře a už nikdy je nikdo nespatřil. Přesto někteří muži tvrdí, že v jednom momentě podvedli smrt trikem, za který později nestojí dále žít.

Rituál je docela jednoduchý. Ale nikdo jej nechce použít, pokud nejsou opravdu ve smrtelném nebezpečí. Zajisté, že se jejich loď nesmí potápět moc rychle nebo se nesmí topit, protože muž musí vyslovit tato slova: ,,Ďáble, vem mou duši přes řeku Styx, Bůh mě opustil," třikrát po sobě a na jeden nádech. Pokud do toho opravdu vloží sám sebe i svou duši, Převozník může přijít, nebude záležet na tom, jak moc vlny bouří a házejí sebou. Jeho loď nemůže být potopena ani převržena. Muž pocítí stisk kolem zápěstí a bude vtažen na loďku. Odtud neucítí nárazy vln na jeho tělo. Nepocítí hlad ani žízeň, jen jeho dech v plicích a jemný vánek, který jej bude hladit po mokré tváři.
Důležité je, aby se muž převozníkovi nepodíval do očí. To protože je jeho přivolání jen trik. Víte, převozník nevezme duši přes řeku Styx bez zaplacení. Uslyší, jak mluví a žádá jej o platbu. Když jej žádá, muž musí odpovědět, že u sebe nemá peníze a musí pro ně domů. Převozník poté začne pádlovat směrem k pobřeží, na kterém se nachází domov námořníka.

Aquarium

10. července 2017 v 15:23 |  Creepypasta
Už několik dní jsem neopustila svůj byt.

I když jsem posedlá tím, co jsem vytvořila, fyzicky to prostě nedokážu. Mobil stále brní, moje strniště na hlavě vypadá neupraveně, má vlnitý a tupý vzhled, zvuky počasí se stávají obskurními vůči mým skoro ohluchlým uším.

Hnědé řasy prorostly přes póry mých prstů a drží se na mém těle jako destičky. Kdybych se je pokusila odtrhnout z mých rukou, kořeny, které pomalu prorůstají dál do mé paže a i pod ni, by mohly uhynout a otrávit mě. Nemám hlad ani žízeň. Houba mi poskytuje potřebné živiny. Ty kořeny a celý organismus mě drží při životě. Některé malé rybky se občas pokouší dostat se z houbovitého sevření. Některé se dostaly ven skrze sliz z vajec, některé ne. Přidají se k miliónům malých červovitých ryb, které se v hejnech kroutí v oblasti akvária. Šimrají mě, když se prolínají zúženinami mé ruky s plovacími blánami.

Tohle akvárium bylo určeno pro normální ryby. Zlaté rybky, střevle, dánie. Dánie byly mé oblíbené. Všechny zemřely a já je nikdy nenahradila jinými. Nechala jsem zapnuté světlo i filtr v mrtvém akváriu po celé měsíce. V určitých místech začala růst hnědá řasa, která se rozrostla přes všechny stěny nádrže. Připravena ten sajrajt vyčistit, jsem zahlédla záškub. Zaujalo mě to a zahleděla jsem se.

Opět pohyb. Na začátku zřídka; jen příležitostně v následujících několika dnech.

Související obrázek

 


The Bunny Man Bridge

4. července 2017 v 16:44 | Haku |  Creepypasta
Po občanské válce se Fairfax Country ve Virginii, USA, stalo více zalidněným a nakonec se zde postavilo i šílené azylum. Nikdo nechtěl poblíž azylové budovy bydlet, kvůli lidovému pobouření byla instituce později uzavřena.

Administrace přestěhovala pacienty v roce 1904, když už byl proces ukončen. Během přemisťování uniklo několik pacientů, kteří se ukryli v okolním lese.

Tito jedinci byli bludní, nebezpeční a ztracení. Většina z nich byla nalezena, tedy až na Marcuse Lawstera a Douglase Griffina. Místní úřady nalezly cestu, kterou tito dva muži postavěli; byla celá posetá napůl sežranými a mutovanými velikonočními zajíčky.

Cesta vedla hluboko do lesa, poté do tunelu, který vedl přes široký potok. U vchodu do tunelu našli oběšeného Marcuse se vzkazem přilepeným na noze: ,,Nikdy mě nenajdete, nezáleží na tom, jak moc se budete snažit!" Podepsáno: Bunny Man; od té doby je most nazýván Bunny Man Bridge.

Hole

25. června 2017 v 14:33 | Haku |  Creepypasta

Day 1

Jmenuji se (část je silně přeškrkána) a nemám tušení, co se tu děje, ale vše, co vím, je, že nemůžu nic udělat. Pokud tohle někdo čte, alespoň vím, že jsem tu nebyla sama. Nemám ponětí, jak jsem se sem dostala, a nevím, jak jsi se sem dostal ty. Nemám co dělat. A tak píšu. Nic o tobě nevím, ale jestli skončíš jako já, jednoho rána se probudíš v místnosti, která ti není povědomá. Nevím, jak se to stalo, prostě nevím. Pila jsem moc? Zkoušela jsem několikrát otevřít dveře, ale zkrátka je nelze otevřít. A proč je klika od dveří tak chladná v porovnání se zbytkem místnosti? Nevím, jak to je s tebou, ať už jsi kdokoliv, ale nemůžu říci, že se cítím přímo nepříjemně. Jsem tu kolem dvou dnů, myslím. Nejsem si jistá, jak rozeznat čas, okna jsou tu strašně zamlžená a stejně studená jako klika u dveří. Nemůžu tu mlhu utřít; je na venkovní straně okna. Televize nefunguje, i když je zapojená do zásuvky a světla fungují. Nevím, proč to tak je. Alespoň jsem našla tohle pero a sešit na stole, jelikož za mnou nikdo nechodí a nemám co dělat, hádám, že budu psát. Alespoň ta postel je pohodlná. Jídlo taky není špatné, ale jak se sem dostalo?

The Shack

21. června 2017 v 8:57 | Haku |  Creepypasta
Facebook: Citrus Haku (Nový účet, potřebuju přátele~)
Skype: Citrusovník Haku



Kdesi uprostřed Kapuas Hulu Forest ve Western Kalimantan (Západní Borneo), Indonésie, můžete najít opuštěnou dřevěnou chatu. Tahle chata by neměla být viditelná za denního světla a neexistuje každý den. Ale pokud jste dostatečně šťastlivý, můžete na tuto dřevenou chatrč narazit, ovšem musíte splnit tyto požadavky:

  1. Nevstupujte do lesa naboso.
  2. Nepřinášejte jakékoliv jehly, zvláště ty na sešívání nebo jakékoliv ostré předměty, které připomínají jehlice.
  3. Přineste si nůžky na nehty (nově koupené) a ujistěte se, že všechny vaše nehty nebyly nějakou dobu kráceny.
  4. Pokud jste kuřák, zdržte se kouření a nepřinášejte s sebou žádné cigarety.

Musíte vstoupit do lesa mezi 18:00 a 18:06. Do lesa můžete vstoupit z jakéhokoliv místa kolem lesa, ale první krok do lesa musí být vykonán levou nohou, pokud chcete začít pátrání. Poté jděte rovně a neotáčejte se v jakémkoli jiném směru. Pokud se objeví překážka bránící vám v rovné chůzi, musíte se přes ni dostat za jakoukoliv cenu. Neopovažujte se ohlédnout za sebe, jinak už nikdy nebudete spatřeni. Jděte stále rovně, dokud nenarazíte na obrovský strom. Ten má na straně, kde stojíte, podivnou, zeleně zbarvenou skvrnu, která připomíná lidskou tvář.

Rock Paper Scissors

17. června 2017 v 20:40 |  Micropasta
Kámen, nůžky, papír.

Zvolil jsem kámen. Stejně tak i můj odraz. S úlevou jsem si oddechl.

Kámen, nůžky, papír.

Oba jsme znovu zvolili kámen. Super.

Kámen, nůžky, papír.

Oba nůžky. Možná si ze mě jen můj kamarád dělal srandu. Vítězně jsem se usmál.

Kámen, nůžky, papír.

Moje plochá dlaň do znaku papíru se otřásla, když můj odraz sevřel prsty jako nůžky.

Konec hry.


Výsledek obrázku pro rock paper scissors creepy


Subject C

21. května 2017 v 19:25 |  Creepypasta
Poté, co byla během první světové války objevena Quinie Testing Lab, prověřovali místní vědci audio nahrávky, které tu byly ponechány v současné době nepopsaným doktorem Howardem Brownem. Po prozkoumání všech souborů zjistili, že monstrum zodpovědné za veškerá úmrtí v laboratoři uniklo ze zařízení krátce po zabití doktora. Odhodláni polapit tuhle bestii se skupina paranormálních vyšetřovatelů, britští vojáci i terénní vědci vydali na expedici, aby nalezli monstrum známé pod názvem Subjekt C.

Všechny osoby, které se podílely na expedici, si do batohu přibalily dýku, pistoli, polní láhev vody a deset metrů lana. Jeden z terénních vědců, Daniel Granda, psal zápisky po celou dobu jejich výpravy.

Cats

20. května 2017 v 15:23 |  Creepypasta
Robert byl plně přesvědčen, že se jej jeho kočka snaží zabít. Po použití kočičího WC Mr. Cuddles rozhazoval podestýlku všude kolem a zanechával velkou díru uprostřed boxu. Robert byl přesvědčen, že Mr. Cuddles praktikoval pohřební rituál.

Robert se také příležitostně probouzel na gauči po jeho odpoledním spánku a našel Mr. Cuddlese, jak se válí po jeho těle. Byl si jistý, že to není obyčejný druh interakce, ale chytrá technika, při které Mr. Cuddles opravdu jemně kontroluje slabost vniřních orgánů. Zdálo se, že se Cuddles nejčastěji usazoval na slinivce břišní. Robert přestal s odpoledním pospáváním.

A tak Robert prožil každý den a každou noc ve strachu, že by se jeho kočka mohla připlížit z temnoty a znenadání jej vykuchat, pro kočičí medicínu mají lidé tajemné síly a ony se poté mohou měnit do čehokoliv. Robert si byl také jistý, že kdesi existuje tajný kruh kočičích teroristů, který má za cíl zničit lidstvo prostřednictvím roztomilosti a odzbrojujícím mňoukáním. Nazýval tuto hanebnou špínu jako kočičí teroristi. Robert nebyl dobrý v pojmenovávání věcí.

Robert by zabil Mr. Cuddlese sám, kdyby se nebál odplaty, která by přišla ze strany šíleného kočičího kultu teroristů, kteří by nepochybně vtrhli do jeho domu a nastražili obří pasti na krysy, jenž, jak Robert spekuloval, používali z lásky ke kruté ironii.

Egg Sac

11. května 2017 v 17:10 |  Micropasta
Myslela jsem, že to bude dobrý nápad. Myslela jsem, že když se tady uzamknu, nedostanou mě. Dokonce jsem si myslela, že bych mohla počkat, dokud všichni nepomřou; měla jsem tu čerstvý dodatek vody, byla bych schopná tu vydržet týdny. Nebylo to tak, že by byli schopni vyrazit dveře; jsou tak maličcí...

Svinula jsem ručník, hezky a pořádně jej namočila v umyvadle a nacpala jej pod dveře. Zapnula jsem odvětrávání, jen pro případ, že by se sem pokoušeli dostat přes ventilaci. Také to trochu pomáhalo k utlumení výkřiků mé rodiny...

"Sparkle"

7. května 2017 v 22:35 |  Ponypasta
Každý fanoušek populární televizní show My Little Pony: Friendship Is Magic zná Twilight Sparkle, hlavního hrdinu nejnovější a nejoblíbenější verze franšízy.

Je popsána jako neurotický knihomol, celým jejím námětem bylo nalezení ,,kouzla přátelství".

To, o čem většina fanoušků neslyšela, je ,,Sparkle". Stvoření, které se na první pohled zdá jako forma slavného ponyho, ale ve skutečnosti to s pořadem nemá nic společného. Neznámá temnota, která však nějak našla způsob, jak vstoupit do nevinného dětského pořadu a dělat si tam, co chce.


The Salt And Pepper Lady

29. dubna 2017 v 0:51 |  Creepypasta
,,Za dobrotu na žebrotu." ...Nejraději bych si to vryla do paměti a každý den si to několikrát zopakovala.

Tenhle blog chce ještě více soli. Sůl je super.



Může se zdát, že všechna města, dokonce i malé vesnice, mají své městské legendy a duchařské příběhy. Žiji už pět let v Devinu, Texas. Vždy jsem slýchával o ,,slané a pepřové dámě". Přátelé mluvili o zážitcích s velmi podivným a děsivým přízrakem. Pokud jste žili v chudinské čtvrti, rodiče vám nedovolili za žádných okolností zůstávat venku po setmění, což bylo spíše kvůli strachu z té ženy, než že by se obávali gangů a drogových problémů.

What The Dog Knew

22. dubna 2017 v 2:50 |  Micropasta
V mém starém bytě se moje fenka občas dívala na chodbu směrem k ložnici od obývacího pokoje a vrčela bez zjevného důvodu. Také příležitostně, když jsem spala v ložnici (Spávala u nohy postele), mě probudilo její vrčení, když upřeně zírala na dveře. Byla to velká holka - urostlá německá doga křížená s atahoulem, dobrých sto čtyřicet liber živé váhy a slin.

Takhle to šlo už několik let, přemýšlela jsem, no... Jestli má můj pes jen dobrou představivost.

Salt

18. dubna 2017 v 19:47 |  Creepypasta

Měli jste někdy pocit, že jste sledováni? Pokud ano, znáte přesně ten pocit, který musím trpět už něco přes měsíc. Nevím, jak říci nebo poznat, že jsme opravdu sledováni. Možná je to instinkt přežití, nebo si s vámi váš mozek jen pohrává.

Vím, že tohle pro mě neplatí. Rovnou k příběhu.

Zaprvné bych měl asi říci, že jsem jakýsi druh narkomana, co se týče nadpřirozena. Nic moc jsem nikdy nepsal, ale můj příběh musí být vyslyšen... Vše začalo na fóru o paranormálních jevech. Vedla se tam diskuze o věci, o které jsem nikdy předtím neslyšel. Bylo to vytvořeno za účelem informování lidí, jak prodat sůl přízrakům na hřbitovech.

Vím, co si myslíte. Taky jsem si napoprvé myslel, že to zní směšně, ale jak jsem četl dále, tím více mě začala přitahovat myšlenka na možnost získání rychlých peněz. Skutečnost, že se jednalo o paranormalitu, nenapomáhala ztracení mého zájmu.

Výsledek obrázku pro bag of salt

Salt

15. dubna 2017 v 15:56 |  Creepypasta

Výsledek obrázku pro salt creepypasta


Jsem Sůl a miluji tě.

Milovala jsem mnoho lidí, ale teď miluji tebe.

Třeba minulý týden jsem milovala tu malou sladkou holčičku. Jmenovala se Lisa. Měla sladké rovné zlaté vlásky a malá modrá očka. Když jsem ji uviděla, věděla jsem, že ji miluji.

O pět dní později jsem ji zahlédla, jak si venku šťastně hraje, a tak jsem se rozhodla se k ní přidat. Prvně byla vyděšená, ale to jsou napoprvé všichni. Řekla jsem jí, že je to v pořádku. Šly jsme a hrály si na pískovišti. Zeptala se mě, jak se jmenuji, snažila jsem se jí vysvětlit, že mé jméno je Sůl, ale jako vždy se můj hlas utlumil do šepotu, takže to znělo více jako ,,Sssssůůůůůllll". Smála se tomu a užívala si způsob, jakým jsem se snažila jí povědět mé jméno. Byla jsem ráda, že ji to rozveselilo, a pokračovaly jsme ve hře. Brzy jsem v okně zahlédla její matku. Umývala nádobí. Vyhlédla z okna a podívala se na Lisu, jak si hraje na pískovišti. V momentě, kdy mě zahlédla, se její výraz změnil. Ještě před chvílí se zdál být plný pozitivných emocí, ale nyní byl smrtelně bledý. V čiré hrůze na mě zírala. Její ruce pevně svíraly nádobí, které myla. Také jsem na ni zírala. Naše malá zírající soutěž se zdála, jako by trvala celou věčnost, i když jsem věděla, že to bylo sotva pár sekund.

Black Noise

3. dubna 2017 v 16:03 | Nightmare |  Lost Episodes
Můžu říkat, že budu překládat, kolikrát jen chci, stejně za tím počítačem dělám jen hovadiny.
Abyste věděli, jaká pilná včelka já jsem:
Sednu si za počítač, zapnu blog, najdu originál... A pak nastane zlom. Zapnu Skype, Facebook = je to v háji. Začnu si s někým psát, pak si jdu hrát s kočkou, poté mě někdo zavolá na pomoc, něco ode mě chce, když se vrátím, najdu nějaké strašně zajímavé video na YT, pak další a další... A nakonec mě zaujme ta prázdná zeď, která by možná chtěla mít na sobě nějakou tu kresbu... Víte, jak dlouho jsem překládala tenhle článek? C:

Čtyři dny. ČTYŘI DNY.

Pár lidí mi psalo, že jsem jejich vzor... Takže vám to možná zkazilo iluze, ale alespoň víte, jaká líná malá kreatura já jsem C:




Během druhé světové války byla nacistickým Německem zajata více než polovina Evropy a každá ze zemí byla nějakým způsobem ovlivněna. Ale myslím, že je bezpečné, abyste o tomhle věděli. No, tenkrát existovalo mnoho rádiových stanic, které byly vytvořeny právě za účelem šíření informací o válce, i když byli provozovatelé tvrdě potrestáni, když se na to přišlo. Jeden z mnoha a mnoha kanálů byl ,,Síochána i gCogadh," neboli ,,Mír ve válce". Jednolo se o kanál vysílaný v jížních oblastech Irska. Po válce se Síochána i gCogadh rozhodli vyzkoušet a provozovat svůj vlastní televizní kanál, také změnili svůj název na ,,Peace in the World". Vysílali pořady v anglickém jazyce za jediným účelem, kterým bylo říkat, jak dobré místo je náš svět, že bychom neměli začínat války a podobné věci. Asi po roce vysílání došly finanční prostředky, a tak byl kanál nahrazen jiným irským kanálem o vaření nebo něčím takovým. Dávalo to smysl, ale vysílali věci, které lidé už znali nebo se o ně zkrátka nezajímali.

Jack The Ripper Facts

14. března 2017 v 22:20 | Nightmare |  - Real
Držte mě někdo, já konečně něco znovu přeložila!
Sotva začne volno, lehnu pod náporem chřipky. Může to být lepší? C:


Link na original:

Říká se, že nezáleží na tom, jak ošklivá pravda je, zločin nikdy nemůže zůstat navždy utajen a skryt před zrakem světa. A poté tu máme Jacka Rozparovače, neidentifikovaného vraha, který spáchal pět ohavných vražd, všechny oběti byly prostitutky zavražděny mezi lety 1888 až 1891, sám vrah nikdy nebyl odhalen. Po celé století detektivové trávili dlouhé noci beze spánku procházením jejich znalostí o vraždách a snažili se získat stopu toho, kdo za tím vším stál, ale nic podstatného se nejevilo. Zde je 10 nejzajímavějších faktů o Jackovi Rozparovači, o jednom z těch nejvíce záhadných vrahů v celé historii.



Most Brutal Crimes In India

7. března 2017 v 21:07 | Nightmare |  Top
Strašlivé akty trestných činnů trápí občany indických zemí už od nepaměti stejně jako nás. Tyto činy byly tak ukrutné, že zahanbily lidstvo a vykreslily pocit bezpečí na papír neplatnosti. Ale jako národ jsme prokázali nejvyšší úroveň odvahy a soudní systém pomohl přinést spravedlnost pro oběti. Jako vzpomínka na nevinné, kteří přišli o život, je zde seznam sedmi trestných činů, které otřásly Indií a navždy změnily indický soudní systém.


1) Noida Serial Murders (Nithari Kaand) - 2005 - 2006

Crimes That Shocked The Nation

My Dearest Jane

20. února 2017 v 17:56 | Nightmare |  Creepypasta


Omg, Yandere Simulátor v mužské podobě!! OwO



Drahá Jane.

Znám tě od doby, co jsi se narodila, vyrůstala, pozoroval jsem tě z mého domu, jak si hraješ na vaší zahradě. Chtěl jsem tě tak moc poznat, poté se jednoho dne změnila šance na setkání se v parku a vzkvétající přátelství. Po léta jsme byli nerozdělitelní. Hráli jsme si společně dlouhé hodiny, nakonec, když jsme stále rostli a rostli, jsme chodili stále hlouběji a hlouběji do lesa a ty jsi byla stále méně a méně vyděšená. Tví rodiče se zdáli, že o mně nebo o naší vzrůstající návštěvnosti lesa nikdy neslyšeli.

Jednou jsme lezli po stromě blízko řeky. Uklouzla jsi a spadla, kost ve tvé ruce trčela ven v podivném úhlu a krev stékala po tvé bledé kůži. Utíkali jsme domů, ty jsi vběhla do domu a křičela na svoji mámu, zatímco já se vytratil zpět do stínu lesa. Později té noci jsi jí o mně řekla a dostala jsi zákaz mě vůbec znovu někdy vidět.

Po několika dnech jsem za soumraku přišel zpět k tvému domu a zaklepal na okno tvého pokoje. Už jsi byla v posteli, tvoji tvář v temnotě osvítilo světlo mobilu. Skryla jsi se přede mnou, skryla jsi tvou hlavu pod přikrývku. Proč jsi to dělala? Znovu a znovu jsem rukama bouchal na okno. Proč jsi se na mě nepodívala?!

,,Nesnáším tě!" řekla jsi.

,,Miluji tě," zašeptal jsem.

True Stories To Read In The Dark Tonight - 2.

17. února 2017 v 21:42 | Nightmare |  - Real
The Phantom Haidryer
Byla jsem vysokoškolačka v druhém ročníku. Normálně bych se připravila a poté čekala na svoji mámu, aby mě odvezla do školy. Když se chystala, byla jsem s ní v koupelně, mezitím co se líčila a upravovala si vlasy. Vypadala trochu unaveně, a tak jsem se jí zeptala, jestli bylo vše v pořádku. Řekla mi o divné události minulé noci. Řekla mi, že kolem dvou hodin ráno byla probuzena divným hlukem. Nebylo to nějak super hlasité, ale bylo to pěkně konstantní. Mého táty to neprobudilo, není to ani nic překvapivého, když spí jak zabitej. Začala hledat zdroj hluku a prvně se podívala do koupelny, která byla připojená k jejich ložnici, ale tam nic nebylo.

Poté šla do chodby a slyšela ten zvuk, jako by přicházel odněkud poblíž koupelny. Když se tam vrátila, uviděla zapnutý fén zapojený do zásuvky, prostě jen tak položený uprostřed rohožky na zemi. Říkala si, že je to divné, ale v našem domě žijí čtyři děti, a tak si myslela, že je někdo náměsíčný a zapnul jej. No co už. Vypojila fén a uklidila jej. Vrátila se do postele a nakonec usnula.


Kam dál